„Můžeš se tu cítit trochu sevřeně, mezi vápencovými stěnami, ale zároveň vnímáš ten rozlehlý prostor a volnost! Tady si užiješ všechna roční období – každé má svou krásu i surovost. Tuhle lásku jsem potkal už za mlada, ale drží se mě do teď.“
Na konci září jsme se vypravili užít si poslední slunné podzimní dny, zdolat vrcholy ferratami i pěšinami a načerpat sílu hor. Kam jinam, než do Dolomit, a jak jinak, než v partě skvělých přátel.
Končící babí léto má v Dolomitech tu výhodu, že zde nepotkáš davy turistů a návštěvníků, jako přes léto. Za to ale nemůžeš počítat s tím, že všechny lanovky, kterých je tu požehnaně, ještě budou v provozu. O to hodnotnější ty výstupy pak jsou.
Tady se psaly dějiny války i lezení
Kde jinde začít dolomitské etudy než u ikony Dolomit Tre Cime di Lavaredo. Ty nás první den vítají křišťálově modrou oblohou, ale také řádným ranním chladem. Tady se psaly dějiny války i lezení a je to tu stále znát. My si dáváme jednodušší ferratu na rozlez, cesta polního kuráta Hospa (B/C) na Toblingerknoten (2617 m). Okruh kolem Tre Cime zakončujeme zaslouženým kafíčkem a pivem na chatě Lavaredo, která je společně s chatou Auronzo ještě otevřená.
Jedním z mála kopců, kde je lanovka ještě v provozu je Lagazuoi 2756 m. nad sedlem Falzarego 2105 m. Ten je zajímavý tím, že jej při bojích v první světové válce kus odstřelili a je prošpikovaný tuleny a chodbami. My se vyvážíme lanovkou na horní stanici. Odtud pěšky vyrážíme směrem k nástupu na ferratu Tomaselli (D), jednu z těžkých a hodnotných dolomitských klasik. Společně s námi jdou i ti, kteří pro tento den zvolili pohodovější, pěší variantu.
